« Úvod | Kangal a turecké dogy »

Cane da Presa Meridionale - "jihoitalská doga"

(CANE DA PRESA, MERIDIONALE, MOLOSSO)


cane da presa meridionale video k článku     (zdroj:http://www.youtube.com/)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

 

 

Milovníkům molossů, zejména molossů italských, asi není třeba představovat jméno Pierro Scanziani. Tento průkopník chovu moderního neapolského mastina vydal roku 1952 knihu 300 RAZZE DI CANI (300 ras psů), kde pod číslem dvacet uvádí plemeno molosso. V závorce jsou poté alternativní názvy – mastino napoletano, cane corso a cane da presa. (Mimochodem - neapolský mastin je za cane corso a cane da presa označován ještě ve standardu z roku 1965.)




Neapolského mastina a cane corso není asi potřeba zvláště představovat. Obě plemena jsou u nás odchovávána, zvláště „kaník“ se těší stupňujícímu se zájmu českých chovatelů. Zdá se ale, že „reservé“ má již i třetí původní označení. Cane da presa meridionale, řekněme pes (doga) z jihu, jihoitalská doga, je raritní plemeno – jakýsi pokus o vytvoření funkční variety neapolského mastina. Silného ale i pohyblivého psa, schopného práce na farmách, ale i strážní služby a aktivní obrany.




Standard popisuje meridionala z hlediska anatomie jako silného statného psa impozantního vzhledu, který má odstrašovat každého s nekalým úmyslem. Hlava má mít volnou kůži, vrásky a lalok. Trup poměrně dlouhý. (Standard v mnohém vychází ze starého standardu neapolského mastina od Stanzianiho.)




Chovatelé zdůrazňují, že záměrem je získat funkční zvíře, v žádném případě přetíženého typu, který představuje výstavní neapolský mastin. Meridionale má být výrazně silnější a větší pes než atletický cane corso. Dostupné fotografie a zveřejněná videa této rarity nám představují samozřejmě exteriérově neustálená zvířata, v zásadě však zjednodušeně řečeno štíhlejší pohyblivější neapolitánce s těžkou masivní hlavou. Standard udává 63 – 68 cm kohoutkové výšky u fen (napoletano má minimum 60 cm) a u psů 65 – 75 cm. Minimální hmotnost představuje 45 kg (u neopolitánce 50 kg), maximální 70 kg.




(Pro úplnost ze standardu – srst je hladká a lesklá, barvy: černá, modrá, lilla, žlutohněda – jednotné nebo s žíháním, případně s bílými znaky. Ocas srpovitý nebo šavlovitý. Oči hnědé, černé nebo modré.)




Oficiálně je cane da presa meridionale představován jako původní typ italského molossa, někdy velmi odvážně jako nejstarší evropský mastif. To ovšem berme
s rezervou. Přesný postup šlechtění není nikde dohledatelný, stejně jako původ jednotlivých chovných jedinců. Vytipovávání vhodných psů na farmách v Lucanii, Apulii, Molise a jinde na jihu Itálie zní sice hezky, ale i jako reklamní slogan. Pochyb samozřejmě není o tom, že plemeno má v sobě (stejně jako neapolský mastin a cane corso) geny starověkých psů Canis Pugnax, užívaných v době římské k zápasům v amfiteátrech, k hlídání armádních ležení a dalším vojenským účelům. Tzv. italského molossa zmiňuje v 1. stol. n. l. ve svém díle De Re Rustica římský historik Columella. Starořímské molossy lze směrovat proti časové ose ke psům řeckým, perským, asyrským, indickým až k předpokládané pramáti všech molossů – tibetské doze.




V souvislosti meridionalem a jeho moderní historií jsou urputně zmiňována konkrétní legendární zakládající zvířata. Respektujme to: Guaglione Pacchiana – z linie zvané vesuvská, linie mimo chovy ENCI (Ente Nazionale della Cinofilia Italiana). Monzon – z oficiálních linií neapolského mastina, italskou kynologickou organizací schválených. Astor, Nero a Vesna – zřejmě psi venkovanů, srdeční záležitost jednoho z iniciátorů projektu Dott. Domenica Caratù.




Ve vyhlášeném náboru na další chovné jedince kladou šlechtitelé důraz na zdravotní stránku. Jak víme, mastino napoletano trpí kvůli přetížené tělesné stavbě
zejména na pohybový aparát (dysplazie kloubů), velké množství volné kůže je příčinou kožních nemocí. V souvislosti s cane corsem zaznívá kritika produkce velkého množství štěňat bez ohledu na kvalitu k někdejšímu urychlení uznání plemene FCI. Jedno s kritérií výběru – volně přeloženo jako „zdravotní index“ je u experimentální rasy kladeno na první místo před index morfologický, etologický a index plodnosti. Všichni aspiranti na chovného jedince musí projít klinickými testy kardiovaskulárního, pohybového a reprodukčního systému. Výsledky všech čtyř indexů jsou vyhodnocovány a zařazovány do databáze chovných psů, která usnadňuje vhodnou volbu chovných párů. Sleduje se samozřejmě i schopnost psů přenášet kladné vlastnosti na potomstvo.




Z hlediska povahy hovoří standard o odvaze, necitlivosti k bolesti, ovladatelnosti, oddanosti k majiteli, nebezpečnosti k protivníkovi, snadné cvičitelnosti. Cane da presa má být jako farmářský, strážní a obranný pes výhledově odolný k rozličným environmentálním stresům (nedostatku potravy, rozmarům počasí apod.). Jako důležité vidí autoři projektu silné mateřské chování fen.




text © Milan Junek




 



















































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se