« Úvod | Dosa - korejský mastif »

Bandog

(STAROANGLICKÝ BANDOG: ANGLICKÝ BANDOG, BANDOGGE, OLD ENGLISH BANDOG, OLDE ENGLISH BANDOGGE)

(MODERNÍ BANDOG: BANDOG, AMERICKÝ BANDOG, SWINFORŮV BANDOG, AMERICAN BANDOG, AMERICAN BANDOGGE, SWINFORD BANDOG, AMERICAN BANDOG MASTIFF, PITBULLMASTIFF)

 

bandog video k článku - Národní výstava psů plemene

Bandog Zvoleněves 2011 (zdroj:http://www.youtube.com/)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

Jménem bandog (bandogge) byli v Británii od 16. století  souhrnně nazýváni veškeří psi určení k hlídání, a to často bez ohledu na typ a nezřídka i velikost. Jak přesně vznikl výraz bandog je věcí dohadů, nejčastěji však bývá odvozován od anglického banned (přivázaný), neboť tito psi byli přes noc zajištěni na řetězu a pouze na noc vypouštěni, aby chránili majetek svého pána. Tomuto výkladu vlastně přitakávají i ti, kteří spojují bandoga se výrazem band (páska, řemen). Ve hře může být i výraz bound (hranice), neboť dobrým bandogům se přisuzovala schopnost nepřekračovat hranice svěřeného prostoru, i v případě, že nebyl oplocen.

Zcela vedle stojí spojování bandoga se slovem banned –  ve smyslu zakázaný – které milují odpůrci takzvaných bojových psů. Ti děsí veřejnost dnešními bandogy, psy kteří toto pojmenování takříkajíc pouze zdědili. (Zakázaný musí přece nutně evokovat nebezpečný.)

Ve shodě s většinovým názorem na vznik pojmenování je i text Description of England Williama Harrisona z roku 1586. Harrison jasně popisuje úvaz bandoga ve dne a aktivní stráž „na volno“ za tmy. „Vypořádat se se všemi lapky, zloději, rušiteli klidu a výtržníky,“ tak líčí účel tohoto psa Johannes Ciaus ve své knize O anglických psech (mimochodem prvním systematickém kynologickém textu) z roku 1570.

V této souvislosti je třeba zmínit, že právě u Ciause se jako u prvního autora setkáváme s termínem bandog. Zejména v ČR je velmi oblíbeným tvrzení, že bandoga používali již staří Římané v arénách proti gladiátorům. Pravdou je, že pro boj v amfiteátrech byli do Říma psi z Británie dováženi, ustanoven byl dokonce speciální úředník procurator cynegli, který měl importy zajišťovat. Tato zvířata byla ale nazývána cannes britannicis, rozhodně ne bandogové. Britské pugnaces lze jistě vztáhnout k dnešním anglickým mastifů, těžkých chrtů typu dnešního vlkodava a snad i středověkých bandogů. Hovořit zde ale můžeme pouze o rovině předků a  přímé ztotožňování britských cannes pugnax s bandogy je více než odvážné a nemá žádnou oporu v pramenech.

Vraťme se ale k citacím a charakteristikám bandoga: „Je veliký, ba obrovský, tvrdohlavý, ošklivý, těla nemotorného a těžkopádného, a tedy ne příliš svižný, a však hrozný a strašlivý je v boji….. Pevný stisk jímž vládne, přesahuje veškeré pomyšlení.“ V roce 1790 popsal bandoga Thomas Bewick, a to jako psa podobného mastifovi, jen o něco lehčího, menšího, čilejšího a bdělejšího. Tento pes útočil podle Bewicka více než ochotně a jeho stisk byl silný a nebezpečný. (Ilustrace z Bewicka, včetně bandoga naleznete na těchto stránkách.) Jiný autor, tentokrát 19. století, popisuje bandoga rovněž jako lehčího mastifa a domnívá se, že vznikl křížením mastifa s foxhoundem. Bandog měl údajně hrubou srst, nejčastěji zbarvenou pískově s černými nebo hnědými znaky.

Bandogové v Anglii vymizeli někdy v průběhu 19. století. Důvodem byla zřejmě neschopnost obstát v konkurenci s moderně chovanými plemeny. Předminulé století dalo Anglii zejména bulmastifa, jehož práce byla s bandogovou totožná. Moderní rasa vznikla účelovým křížení starého typu anglického buldoka s mastifem pro potřeby strážců panských pozemků. Bulmastif se proslavil jako night keeper´s dog, tedy pes nočních hlídačů, střežil ale i diamantové doly v Africe, ostrahu svých statků mu svěřila například i slavná rodina Rockefellerů. Bulmastif uplatnil své vlohy i u policie a armády. Ve stínu jeho stoupající hvězdy starý, hrubý a neustálený bandog tiše a nepozorovaně zmizel.

Pod hlavičku bandog často nalezneme (hlavně anglofonních zemích) i dnešní plemena plnící úlohu strážců osob a majetku. Pro Američana je bandogem vlastně i rotvajler, neapolský mastin, cane corso a samozřejmě i bulmastif. (Ten bývá mimochodem některými autory uváděn jako nejúspěšnější „bandog program“ vůbec.) Daleko častěji se ale v dnešní době s označením bandog setkáme v souvislosti s kříženci amerických pitbulteriérů s představiteli molossoidních plemen, tedy se psy, kteří nemají s původními ostrovními čtvernožci nic společného. Příkladem je dnešní trueblue bandog, kříženec pitbulteriéra s neapolským mastinem.

Název starých anglických strážních psů použil i John Swinford při tvorbě obří varianty amerického pitbulteriéra. Swinfordovi psi se ujali pod názvem americký bandog, swinfordův bandog nebo krátce bandog. Alternativními názvy jsou american bandog mastiff, snad i pitbullmastiff (pitbullmastiffy bývají podle mnohých autorů nazýváni spíše kříženci amerického pitbulteriéra a bulmastifa). Nemáme bohužel přesné záznamy o tom, jaká plemena byla při tvorbě moderního bandoga použita, jistý je jen výchozí pitbul a anglický mastif s neapolským mastinem, přišlechtění zejména Swinfordovými nástupci. Uvažování jsou v některých lokálních liniích například i rotvajleři, v jiných bulmastifové a řada dalších. V souvislosti s Johnem Swinfordem bývá poukazováno na fakt, že jeho profesí bylo veterinární lékařství. Péče o zvířata a šlechtění psa pro užití v pitu jsou věci opravdu těžko slučitelné.

Americký bandog není dosud ustálen ani po stránce exteriéru, ani povahy. Někteří jedinci nesou výrazné znaky molossů, jiní jsou blíže teriérům typu bull. Snahou chovatele je vždy středně velký, robustní pes s dobře osvaleným tělem obdélníkového formátu, vykazující značnou sílu a energii, lehký pohyb a mrštnost. Žádoucí má být vyrovnaná, sebevědomá, dominantní, nebojácná, povaha bez agresivity, silný obranářský instinkt a ovladatelnost za všech okolností.

Feny bývají vyšší než 50 cm v kohoutku, psi 60 cm. Tato hranice může být značně překročena. Hmotnost se velmi různí podle tělesné stavby a pohlaví od 35 až do 70 kg, vždy při zachování pohyblivosti a výkonu.

 

Související články: Bulmastif - historie v obrazech

 

text © Milan Junek

 

 










































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se