« Úvod | Bandog »

Brazilský buldok poprvé - Buldogue Campeiro

(BULDOGUE CAMPEIRO, BORDOGA, BURDOGUE, BULDOGUE PAMPEANO, CAMPEIRO BULLDOG, BRAZILIAN BULLDOG, BRAZILIAN CAMPEIRO)


campeiro buldok video k článku     (zdroj: www.youtube.com)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.


(ČLÁNEK Z PŘIPRAVOVANÉ KNIHY "BULDOCI ZNÁMÍ I NEZNÁMÍ")

 

Alapažský buldok a hlavně i u nás dobře zavedený americký buldok jsou plemena již tradičně odvozovaná od psů evropských přistěhovalců, kteří přicházeli do severní části panenský kontinentu hledat od 16. století štěstí. I jižní Amerika ale poznala staré evropské býkohryzy a i její prostředí dokázalo uchovat jejich někdejší pracovní upotřebitelnost.


Staří buldoci byli v Brazílii užíváni k odchytu divokého skotu v nebezpečném prostředí původních pralesů, vyhledávání zaběhlých kusů tamtéž, k pohánění stád na velké vzdálenosti a k zákrokům proti rozzuřeným býkům na jatkách.


Potomci starých linií anglických buldoků pronikajících do Rio Grande do Sul a Santa Catariny procházeli staletími pod různými názvy, které se pod vlivem portugalštiny vyvinuly z anglického „bulldog“ přes výrazy burdogue, bordoga, buldogue pampeano k dnešnímu buldogue campeiro.


Tak jak se pojmenování plemene měnilo, tělesná stavba se naopak díky stálému výkonu buldočí „zaměstnání“ – práci s dobytkem –  měnila jen minimálně. Brazilští buldoci na starých fotografiích nebudí rozhodně dojem těžkopádných peciválů, jak dnes buldoka často lidé vnímají. Z těchto psů vyzařuje síla a energie, stejně jako u jejich o stovky let starší předchůdců na britských vyobrazeních.


Podle dobových záznamů o býčích zápasech víme, že nejvhodnější pro konfrontaci s býky byli svalnatí psi pevné kostry, kompaktní a nízcí. Velký a vysoký pes byl lepším terčem pro rohy a nebezpečná kopyta skotu. Menší, ale mrštné zvíře útočilo daleko lépe na zadní nohy nebo mulec býka.


Ideální velikost zápasnických psů byla jistě velmi vhodná i pro psy dobytkářské, zejména ty užívané na jatkách. Jestliže se odhaduje, že staří bull-baiting buldoci mohli průměrně vážit kolem 30 kg o kohoutkové výšce cca 50 cm (rozptyl byl značný), campeirův standard Confederação Brasileira de Canofilia (CBKC) se 48 až 58 cm a 35 až 45 kg se od odhadů poněkud vzdaluje. Použitelnost takových psů při pohánění dobytka na jatkách tím podle chovatelů není nijak snížena, pro přesuny na velké vzdálenosti v obtížném terénu ale vidí řada z nich vhodnější lehčí pohyblivější typ. Tento názor inicioval v Brazílii vznik paralelního buldočího plemene buldogue serrano. (O něm někdy příště.)


K pevnému zákusu se hodila široká zkrácená tlama s předkusem, která umožňuje volné dýchání vzhůru ohrnutým nosem. Proto se i u dnešního campeira hledí na to, aby čenichová partie nebyla zkrácená jako u často dýchavičného anglického buldoka, ale ani tak dlouhá jako u bulmastifa (standard: 1/3 délky lebky). Přirozenější tělesná stavba (menší poměr velikosti lebky k šířce pánve) nevede k častým porodním komplikacím a císařským řezům, dalšímu prokletí anglických a francouzských buldoků.


Zmíněné tělesné znaky spolu s životaschopností, potřebné pro pracovní výkon, jsou výsledek staletého šlechtění metodou obdoby přirozeného výběru, kde byla k chovu vybírána jen silná, zdravá a pracovně spolehlivá zvířata. Jak se v zemi původů říká: „Campeiro byl zrozen z dřiny.“  Je proto obecně velmi odolný vůči nemocem, nepřízni povětrnosti, bolesti a hlavně netrpí důsledky přešlechtění, se kterými se potýkáme u obou FCI (rozuměj exteriérově) chovaných buldoků.


Pokud ale zabředneme do exteriérových požadavků –  Standard neomezuje paletu zbarvení srsti, zdůrazňuje častost zbarvení fawn (ve všech odstínech) a žíhaní (taktéž všeho druhu – červené, černé, šedé) s bílými znaky či bez nich. Zaznamenání nebyli psi černí, celobílé jedince standard označuje za nepříliš vhodné pro pracovní psy vystavené celodennímu slunečnímu svitu. Ocas se nekupíruje, v přirozené podobě nedosahuje k hleznu. Za vadu není považován ani ocas křivý. Oči jsou mandlového tvaru, jejich okolí má být co možná nejtmavší. Uši tvaru růžových lístků nebo přiléhající k hlavě.


Campeiro buldok je výkonné rustikální pracovní plemeno, loajální ke svému pánovi a jeho rodině. Vyžadovaná samostatnost a rozhodnost nesmí být nikdy v rozporu s poslušností a ovladatelností. Standard vyžaduje velmi odvážnou povahu a přizpůsobivost. Brazilský buldok má být klidný (málo štěkající), k rodině velmi přívětivý a k cizím lidem odměřený. To z něho dělá velmi dobrého hlídače a ochránce. (Pravda – ve své vlasti v tomto směru velkou konkurenci v brazilských filách a pro obranu specializovaných plemen brazilská doga a brazilských bandog). Jako všechna buldočí plemena může být i campeiro při nedostatečné socializaci a nesprávném vedení nesnášenlivý k jiným psům. Při vhodné výchově je ale i on schopen s ostatními příslušníky svého druhu dobře vycházet i spolupracovat. I v dnešní době spolu stáda pohání pět i více buldoků najednou, velmi často jsou campeiros na farmách drženi ve smečkách s loveckými psy.


Právě křížení s jinými psími formami působícími zapříčinilo, že původní pracovní buldoci začali pozvolna ztrácet své tělesné proporce i vhodný kořistnický pud. Záchranný program, který započal v druhé polovině 20. století Ralf Schein Bender, se snaží brazilskou verzi buldoka vzkřísit a znovu rozšířit. V rozlehlých oblastech Rio Grande do Sul a Santa Canariny vyhledával Bender psy odpovídajícího typu pro šlechtitelský projekt, který má udržet tradiční brazilské pracovní plemeno jak po stránce morfologických znaků, tak temperamentu. Přeživší brazilští buldoci byli následně Benderem kříženi s moderním anglickým buldokem z důvodu podpoření ideálních buldočích znaků.


Po třech dekádách práce se Buldogue Campeiro dočkal v roce 2001 národního uznání, o osm let později zaštítila CBKC i jeho „bratříčka“ serrana. Za hlavní chovatelskou stanici je považována Benderova Cãodomínio, významným kennelem je pak Molosso de Jerivà. Ten chová psy dvou různých linií. Jednu v duchu Ralfa Bendera a jednu svou vlastní. Právě z této chovatelské stanice pochází Samira Molosso de Jerivà - první fena importovaná do ČR chvatelskou stanicí Pet for Every (odkaz).


Související články: brazilská doga, cabecudo boiadeirokontinentální buldok, able buldok, staroanglický buldok, renesanční buldok, alapažský čistokrevný buldok, australský buldok, Hermes´ Bulldog, serrano buldok


text © Milan Junek

aktualizováno 13. 9. 2017

 

 


 















































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se