« Úvod | Brazilský buldok poprv... »

Brazilský buldok podruhé - Buldogue Serrano

(BULDOGUE SERRANO, BRAZILIAN BULLDOG SERRANO, BRAZILIAN SERRANO)

 

serrano video k článku     (zdroj: www.youtube.com)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

(ČLÁNEK Z PŘIPRAVOVANÉ KNIHY "BULDOCI ZNÁMÍ I NEZNÁMÍ")

V dalším portrétu plemene ještě zůstaneme v Brazílii, u nejmladšího molossa uznaného brazilskou CBKC. Serrano buldok se pod její ochranná křídla dostal v roce 2009, osm let po svém bratranci, známějším campeiro buldokovi.

Ač jsou dnes obě plemena vnímána jako plemena rozdílná, jejich historičtí předci jsou společní. Oba brazilští buldoci jsou odvozeni od dobytkářských psů evropských přistěhovalců, kteří pronikali na americký kontinent od 16. století. Stejně jako byla pestrá paleta národností přicházejících do Brazílie, tak pestrá byla i paleta variet jejich honáckých psů. Zásadní vliv měli samozřejmě psi portugalští. Buldogue serrano má tedy ve svých žilách nepochybně portugalské býkohryzy, dnes shrnuté do například FCI uznané azorské fily nebo od 60. let rekonstruované (a přesto téměř zaniklé) fily terceirské. Právě tito psi byli údajně prvními, kteří se prostřednictví Portugalců používali k pohánění brazilského dobytka. Vzhledem k historickým okolnostem lze předpokládat vliv starých španělských plemen – psů typu perro torro (předchůdců dnešního španělského alana) a vyhynulých starošpanělských buldoků (burgoských dog). Evidentní buldočí znaky poukazují na vliv starého typu anglického buldoka a středoevropských bullenbeisserů (předků boxerů). Propagátoři plemene tvrdošíjně spojují serrana se (zřejmě již vyhynulým) maltským buldokem.

Honáčtí psi se v Brazílii věnovali stejným úkolům jako ve svých evropských vlastech, jen prostředí a podmínky byly často výrazně tvrdší. Přizpůsobení nové domovině a přísný chovatelský výběr zaměřený na pracovní výkonnost vedl k vytvoření silných a houževnatých buldoků, kteří si dokázali svoje vlohy a upotřebitelnost uchovat mnohem déle, než jejich příbuzní v narůstajícím „pohodlí“ Starého kontinentu.

Prostředí a účel využití diktovaly i vzhled brazilských psů. K pohánění prasat a skotu na jatkách se užívalo svižných, ale přece jen těžších psů, kteří byli díky své masivnější stavbě schopni vyvinout velkou okamžitou sílu. Právě tomuto typu odpovídá buldok campeiro vážící až 45 kg. Pro přesuny stád na větší vzdálenost (často v obtížném terénu) se naopak hodili vytrvalejší lehčí psi – podobní dnešním serranos (standard: 48-53 cm a 25-35 kg feny a 50-56 cm a 31-40 kg psi). V hornatých partiích jižní Brazílie se údajně vyskytovaly více lehčí typy blízké serranům, těžší buldoci byli pak využívání v níže položených oblastech.

Čtyřnozí honáci dobytka začali zejména v minulém století postupně z jihu Brazílie mizet. Jednak kvůli křížení s jinými psími formami, jednak proto, že v moderní době ubývalo možností jejich využití u dobytka. Držení prasat a skotu při porážce za mulec a uši, uplatňovaná po staletí, nahradily moderní jateční linky, ubylo i přesunů velkých stád. V sedmdesátých letech 20. století byli býčí psi v Brazílii blízko zániku. Záchranný program zahájil chovatel Ralf Schein Bender, jehož šlechtitelská práce křížení přeživších jedinců s moderními anglickými buldoky dosáhla svého cíle roku 2001. Tehdy byl brazilský buldok uznán jako národní plemeno pod názvem buldogue campeiro. Od samého počátku šlechtění ale nebyla řada chovatelů spokojena s příliš těžkým typem zrekonstruovaného buldoka. Jelikož se nepodařilo lehčí typ u campeira prosadit, došlo k vydělení lehčí linie serrano a nakonec jejímu samostatného uznání Brazilskou kynologickou organizací. Proces přijetí nového plemene urychlili zejména Pedro Ribeiro Dantas (duchovní otec brazilské dogy), který sestavil standard a novinářka a chovatelka Ivanor Oliviecki, která zpracovala zejména fotografickou dokumentaci.

Serrano buldok je na pohled podsaditý, zdánlivě těžký a pomalý. Tento možný z fotografií získaný dojem je ovšem velmi zavádějící. Lehčí brazilský buldok je pozoruhodně mrštný a vytrvalý. Na svou velikost se jedná o velmi silné zvíře plné energie. Délka těla by měla být zhruba 118% a hloubka hrudníku 55% kohoutkové výšky. Čenichová partie by měla být třetinou délky lebky.

Buldogue serrano je vyrovnaný sebevědomý pes, který nikdy bezhlavě neútočí. Je-li vyprovokován nebo brání-li pána nebo jeho rodinu, chová se velmi odvážně. Serrano je velmi dychtivý po aktivitě, má vynikající instinkt k práci u dobytka, uplatňuje se ale také jako skvělý strážní pes s dobrými vlohami pro obranu osob. Jako všichni buldoci je dobrým společenským psem se skvělým vztahem k dětem. Při nevhodném vedení může mít sklon k tvrdohlavosti, panovačnosti a rvavosti. Pod důsledným člověkem s přirozenou autoritou je ale výkonným, disciplinovaným a poslušným rodinným a zejména pracovním psem.

Další články o „jiných“ buldocích: kontinentální buldok, able buldok, staroanglický buldok, renesanční buldok, alapažský čistokrevný buldok, australský buldok, Hermes´ Bulldog, campeiro buldok

 

text © Milan Junek

 

 

 

 

 

 


 

























































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se