« Úvod | Mallorská doga - vývoj... »

Srbská doga

(СРПСКИ ОДБРАМБЕНИ ПАС, SRPSKI ODBRAMBENI PAS, SOP., S.O.P., SERBIAN DEFENSE DOG, SERBIAN DEFENSIVE DOG, SDD, S.D.D., SERBIAN BORDER DOG, SERBIAN MASTIFF, SRBSKÝ OBRANNÝ PES)


srbská doga video k článku     (zdroj: www.youtube.com)



UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.


Srpski odbrambeni pas –  toť originální název plemene, jehož často užívaný anglický ekvivalent Serbian Defense Dog si snadno přeložíme jako srbský obranný pes. Přiznejme si ale, že české kynologické názvosloví se i bez mého přispění jen hemží rozličnými jazykovými či kynologickými „paskvily“. Zvukomalebný cane corso je u nás oficiálně italským corso psem, krašský pes, karpatin nebo ca de bestiar byli v naší kotlině svými jmény dokonce přeřazení mezi ovčáky, se kterými vývojově vůbec nesouvisí. Alespoň pro potřebu mých článku budiž tedy Српски одбрамбени пас překřtěn na neutrální srbskou dogou. (Její formování pro obranu osob a strážní službu ostatně jasně z textu vyplyne.)


Srbská doga je rozšlechtěným molosoidním plemenem, jehož vznik je vztahován k osobě bosenského Srba Nenada Gavriloviće (který je v kynologických článcích z neznámého důvodu tvrdošíjně prezentovaného jako bylinkář a šaman). Gavrilovićovým záměrem bylo vrátit jeho zemi výkonnou strážní dogu s odvoláním na středověkou srbskou národní historii. Velké mastify totiž podle všeho držel při svém dvoře jeden z nejvýznamnějších srbských vládců Štěpána Uroš IV. Dušan (řečený Silný). Tento car a basileus všech Srbů a Romájů stál ve 14. století u výrazného srbského uzemního, kulturního i společenského rozvoje a dodnes se v Srbsku těší velké úctě.


Gavrilović ale nezůstal jen u inspirace u legendárního vladaře, historickým souvislostem je podřízen i výběr plemen pro rekonstrukci srbského molossa. Keltské osídlení území má zastupovat teriérské plemeno americký stafordšírský teriér. Starověkou nadvládu Říma a jeho  pugnaces vidí šlechtitelé „extrahované“ v neapolském mastinovi a rotvajlerovi. Pomyslný prapor čistě balkánského plemene nese pastevecké plemeno tornjak (pro milovníky už vychválených čechismů – bosensko-hercegovinský-chorvatský (a už  zase) ovčák). Výčet genetického materiálu má u srbské dogy uzavírat vlk. „Vlčata odebraná z divočiny, která při pití srkala jako vlk, byla utracena. Ta která pila jako pes byla použita v chovu pasteveckých dog.“ Tento útržek z legendy o vzniku šarplaninského pasteveckého psa ukazuje, že cílené míšení vlků a psů je na Balkáně, když ne praxí, tak alespoň součástí kynologické mytologie.


Mix zmíněných plemen (a snad tedy i vlků) odpovídá představě tvůrců o vzkříšení středověkého srbského mastifa, který byl jako molossové kdekoliv jinde užíván k účelům strážním (ochrana hranic, pastevecká funkce) a zejména obranným. I nová srbská doga má, i když v moderním pojetí, plnit funkci „čtyřnohého bodyguarda“. Oficiální verze chovatelského záměru je ale, přes protesty příznivců plemene, až nápadně často zpochybňována. Souvislost lze hledat ve faktu, že srbská doga si jíž nevlastní vinou získala špatnou pověst. Poukazováno bývá na její popularitu v kriminálním prostředí a její používání při psích zápasech. Součástí uchovňování ve zločineckých kruzích má být nasazování dog proti rozličným zápasnickým psům a jejich selekce na základě výkonnosti v pitu. Pro zlepšení bojových schopností došlo podle zlých jazyků k přikřížení dalších psích plemen, zejména game-bred pitbulteriérů.


Zpět ale k oficiální srbské doze à la Gavrilović a jím započaté šlechtitelské práci. První křížení psů proběhla po roce 1980, přičemž SOP téměř nepřežil děsivé balkánské války 90. let. Z dostupných fotografií a videí je i po třiceti letech chovatelského snažení zřejmá značná nevyváženost typu. Řada psů dodnes silně nese znaky některého z výchozích plemen. Objevuje se charakteristický výraz neapolského mastina (včetně častého modrého zbarvení), někdy delší srst či užší čenichová partie po tornjakovi či vlkovi, charakteristická hlava a stavba těla rotvajlera, včetně jeho typického pohybu. Obecně se ale v nejzákladnějších znacích srbská doga blíží k jiným plemenům, která byla vyšlechtěna pro stejné úkoly. Střední až velký vzrůst, atletická stavba těla, obyčejně mírně obdélný rámec, mohutné osvalení a pevná kostra, přiměřeně zkrácená čenichová partie, silné a dobře osvalené čelisti – jako bychom je už neznali od cane corsa, búrského buldoka a nebo hvězdy mezi „bandogy“ –  rotvajlera.


Nejčastěji uváděná barva srsti je žlutá, černá nebo šedá, paleta je ale dle dostupného fotografického materiálu mnohem pestřejší. Narazit lze na psy v různých odstínech hnědě či žluté, jedince žíhané, vlkošedé, modré či hnědé s pálením a samozřejmě (po rotvíkovi) se zbarvením black-and-tan. (Srbští mastifové v historii byli mimochodem pojmenováváni právě podle barvy srsti. Například Zeljak, byl-li pes žlutý.) Rozdílnost v délce a druhu osrstění již byla nadnesena. Tato nejednotnost bývá vysvětlována rozdílnou dvojicí chovaných typů, kde „původní“ SOP má blízko k pasteveckým psům a „moderní“ k hladkosrstým molossům vzoru „západních bandogů“ reprezentovaných rotvajlerem.


Popis požadovaných vlastností řešeného plemene je následující. SOP je (nebo možná prozatím říkejme raději –  má být) pes značné fyzické síly, vytrvalosti a obratnosti. Obranným instinkt musí být dobře vyjádřen i bez cíleného rozvíjení výcvikem. Požadován je inteligentní a odvážný pes s rychlými reakcemi se schopností řešit s rozhodností nebezpečné situace i samostatně. Při vhodném vedení má být srbská doga schopná fungovat v rámci rodiny jako pes –  společník a musí u ní být možno dosáhnout dobré ovladatelnosti. Povaha musí být vyrovnaná a spolehlivá, bez záludnosti.


Parametry vyjádřené v číslech jsou následující: hmotnost kolísá mezi 50 a 70 kily při kohoutkové výšce od 70 do 75 cm.


text © Milan Junek


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 



 

Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se