« Úvod | Sardinský mastin - his... »

Cimarrón uruguayo

(URUGUAJSKÝ CIMARRÓN, URUGUAYSKÝ CIMARRON, PERRO CIMARRÓN, PERRO GAUCHO, URUGUAYAN GAUCHO DOG)


cimarron video k článku     (zdroj: www.youtube.com)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.


 


V dnešním článku udělám výjimku a zaměřím se na plemeno, které se již dočkalo mezinárodního uznání FCI. Uruguayský cimarrón se v několika jedincích vyskytuje i v ČR a rozhodně si zaslouží pozornost českých kynologů.


Historie cimarróna není přesně známa. Víme jen, že na tvorbě plemene se podílel šlechtitel z nejpovolanějších – sama příroda. Smečky zdivočelých molossů se v Uruguayi potulovaly krajinou a množily se podle jejích pravidel. Potravu jim skýtalo snadno dostupné hospodářské zvířectvo, na jehož stádech páchaly nemalé škody. Pro farmáře byli tito psi škodnou a jako se škodnou s nimi bylo také nakládáno. Z 18. a 19. stol. existují zprávy o zabíjení těchto psů o počtech v řádech desítek tisíc.


Výraz cimarrón (planý, divoký) se udržel i pro potomky těchto dog, které Uruguayci opětovně zdomácněli a začali využívat ve svůj prospěch. Ze štěňat odebraných v přírodě se postupně začalo formovat plemeno upotřebitelné při střežení a pohánění dobytka, hlídání majetku a obraně. Jeho náplní práce se stal i lov černé zvěře. (Tradičně bývají na divoká prasata nasazování dva cimarróni ve spolupráci s větším psem, zpravidla argentinskou dogou.)


Jako všichni molossové v Americe navazuje uruguayské národní plemeno na dogovité formy dovezené španělskými a portugalskými dobyvateli. Má tedy společné předky s dnešními španělskými a pyrenejskými mastiny a dalšími psy, kteří conquistadoři nasazovali do bojů proti domorodým obyvatelům. Spolu se psími válečníky byli do Nového světa dováženi i psi lovečtí – např. molossoidní alano a honič typu chrta – lebrero, kteří mohli cimarróna rovněž ovlivnit. Plemeno je samozřejmě příbuzné s ostatními jihoamerickými molossy – brazilskou filou, vyhynulým córdobským psem a argentinskou dogou.


Přirozený přírodní výběr připravil uruguayským šlechtitelům kvalitní chovný materiál. Bez lidského dohledu přežívala mezi toulavými psy jen životaschopná, zdravá a silná zvířata. To se odráží ve vynikajících pracovních vlastnostech rasy.


Perro cimarrón je inteligentní, nezávislý pracovní pes, bývá někdy představován jako pes jednoho pána. Feny bývají výrazně poslušnější, psi se chovají velmi teritoriálně. Plemeno má obecně vynikající obrannou reakci a vlohy pro strážní služby, práci s dobytkem a v zemi původu bývá údajně často zneužíváno ke psím zápasům. Potřebuje dokonalou socializaci ve štěněcím věku a vedení od zkušeného a zodpovědného majitele.


Cimarrón je pes střední velikosti, mírně obdélného tělesného rámce. Je silné kostry, mohutně osvalený. Psi mají kohoutkovou výšku 58 – 61 cm (±2 cm) při hmotnosti 38 – 45 kg, feny 55 – 58 cm (±2 cm)  a 33 – 40 kg. Barva srsti je plavá nebo žíhaná. Standard do jisté míry povoluje bíle znaky. V zemi původu se cimarrónům kupírováním tvarují boltce, aby připomínaly uši pumy. V Evropě však nalézáme už i jedince nekupírované.


text © Milan Junek


Chovatelská stanice plemene v ČR: Tino Aroha


 


 






















































Elmejor de todos los perros que conozco. Nunca voy a tener otro igual al cimarron uruguayo

přidat komentář

Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se