« Úvod | Sardinský mastin - his... »

Francouzský buldok - historie v obrazech

(FRANCOUZSKÝ BULDOČEK, BULDOČEK, FRANCOUZ, FRBULL, BOULEDOGUE FRANCAIS, FRENCH BULLDOG)

 

francouzský buldoček fotogalerie k článku - klikněte


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

(ČLÁNEK Z PŘIPRAVOVANÉ KNIHY "BULDOCI ZNÁMÍ I NEZNÁMÍ")

 

Pokud nepočítáme mopse (jehož příslušnost k molossům není jistá) a bostonského teriéra (s vysokým podílem teriérské krve) je nejmenším opravdu dogovitým plemenem francouzský buldok.


Předkové tohoto excelentního společenského psa se do „Země galského kohouta“ dostali pravděpodobně z Anglie. Tkalci, krajkáři a další řemeslníci prchali přes kanál La Manche před průmyslovou revolucí a jejich čtyřnozí mazlíčci je hojně následovali. Malí ostrovní buldoci byli ve Francii kříženi s místními psy. S jakými přesně, nevíme. Předpokládají se jen mopsové a místní terrier-boules, nejednotní psi typu buldoka, podle názvu s příbuzností s teriéry. U molossů nezvyklé vztyčené ušní boltce zřejmě zdědili francouzští buldoci právě po teriérech.


Specifické tzv. netopýří ucho však mohlo „přijít“ i odjinud. Na medaily z Burgosu z roku 1625 je vyobrazen (staro)španělský buldok s rozhodně přírodně vzpřímenýma ušima. Předkové buldoka francouzského tedy mohli podle jedné z méně pravděpodobných teorií přijít i zpoza Pyrenejí. V počátcích průmyslové revoluce byli v Anglii chudými řemeslníky a dělníky malí buldoci chování zcela prokazatelně – „anglické teorii“ lze tedy přikládat největší váhu.


Domnívám se, že můžeme zcela zavrhnout občas se vyskytující spekulace o souvislost francouzského buldoka s tzv. chincha buldokem, psem, kterého známe ze sošek peruánských Indiánů. Chincha buldoci se do Evropy pravděpodobně vůbec nedostali, a pokud ano, rozhodně ne v takovém počtu, aby byli schopni své francouzské jmenovce výrazněji ovlivnit. Indiánští psi měli vztyčené uši, byli velmi nízcí a jejich čenich byl podobný buldočímu. To však samo o sobě mnoho neznamená. Zkracování čenichové partie a končetin je důsledkem domestikace, který můžeme sledovat nejen u psů, ale i jiných zdomácnělých zvířat (například prasat). Výzkumy pohřebiště v Anconu potvrdily, že buldokům podobné psí typy v Peru opravdu žily, rozhodně mezi lety 1100 – 1400 n. l. Nalezená mumifikovaná zvířata se francouzským buldokům fyzicky podobala, až na utváření hlavy. Indiánští psi měli hlavu často hruškovitou, narozdíl od sférického tvaru lebky „francouze“.


Pozadu však nezůstávají ani samotní Francouzi, kteří frbula s oblibou odvozují od menších jedinců tamních mastifů a předpokládaný význam anglických krajkářských psíků označuje za nadhodnocený. Pravdou je, že ve Francii chovali velké válečné dogy již staří Keltové. Všude, kde se vyskytovali "psí obří" velmi pravděpodobně existovaly i jejich menší verze.


O malých molossech se ostatně hovoří i v úctyhodném čtyřiačtyřicetisvazkovém Přírodopisu slavného francouzského přírodovědce 18. stol. Louise Buffona. Vedle velkých dog "dogue de forte race" (doga velké rasy), "grand danois" (velký Dán) a "dogue" (krátce doga) Buffon popisuje i drobné psy "petit danois" (malý Dán) a "doguin".


I když francouzská chudina šlechtila svého buldoka všelijak, konečný výsledek je udivující. Francouzský buldok je celosvětově velmi populární, v řadě zemí je početnější než jeho anglický bratranec. Po návratu na Britské ostrovy dokonce zapříčinil vyhynutí tamního toy buldoka. Toy buldok (toy – anglicky hračka) byl poněkud křehkou miniaturou buldoka anglického, kterého chovaly zvláště paničky z vyšší společnosti - tedy pes, který měl s „francouzem“ společné předky.


Francouzský buldok je vynikající roztomilý a charismatický společník, který si ovšem do jisté míry zachoval urputnost a sveřepost svých zápasnických předků. Je to doslova „malý velký pes“. Přes komický vzhled a veškerý posměch zůstal skutečným molossem – oddaným a milým v „době míru“, ale odvážných, srdnatým a neústupným pokud jde o vážné věci. Francouzský buldok je skutečnou hvězdou společenských plemen (majitelé stafordšírských bulteriérů teď chvíli nečtou J). Psem vhodným pro každou rodinu, která si žádá spolehlivého, vlídného, rozšafného, přátelského, snadno vychovatelného, veselého a hravého psíka s výraznou osobností a „vlastním názorem“.


Fotogalerie nahoře představuje historická vyobrazení francouzského buldoka a zmíněného toy buldoka. Zde najdete fotografii indiánské nádoby s chincha buldokem a vzpomínanou medaili s buldokem starošpanělským.


Související články: bordeauxská doga, kontinentální buldok, staroanglický buldok, renesanční buldok, alapažský čistokrevný buldok, able buldok, australský buldok


text © Milan Junek

 















































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se