« Úvod | Sardinský mastin - his... »

Bordeauxská doga - historie v obrazech

(DOGUE DE BORDEAUX, BORDEAUX MASTIFF, FRENCH MASTIFF, FRENCH ALANO, FRENCH DOGGE, BORDEAUX DOGGE)

 

obrázek k článku


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

Bordeauxská doga je francouzským plemenem typu mastifa, jehož přesný původ není zcela osvětlen. Obecně bývá raná historie těchto molossů spojována se psy, které na území Francie chovali již staří Keltové. Zda se jedná o starobylé plemeno, které se vyvíjelo samostatně z galských dog doby římské po dva tisíce let, se lze jen dohadovat.


Francouzský mastif může být podle mnohých velmi blízce příbuzný s neapolským mastinem. Římská vojska okupující Francii používala k vojenským účelům jeho předky – molosské dogy. Právě italští potomci psů antického Řecka mohli původní válečné a lovecké mastify regionu značně ovlivnit. Podobně tomu bylo i v případě dalších psů - například prapůvodních alauntů, strážních dog kmene Alanů, kteří se prohnali Evropou po boku germánských kmenů. (Článek zde.)


Alternativní teorie nabízejí mnoho dalších vysvětlení. Označují bordeauxskou dogu například za kontinentální obdobu britského bulmastifa, tedy výsledek křížení mastifů s buldoky. To je ale zřejmě dosti zjednodušené. Někdy je bordeauxská doga spojována se španělskými „divočákohryzy“ (alany) a řadou dalších mastifů. Přímočařejší cestu z Asie předpokládá názor, že si Keltové přivedli sebou velkého psa odvozeného od tibetské dogy již z východů. To by stáří předchůdců bordodogy kladlo daleko před římskou éru (a neapolského mastina).


V průběhu středověku a raného novověku byli v celé Evropě chováni pracovní dogovití psi zvaní alaunti. Ve Francii se dělili na tři různé odnože: alaunty gentil, alaunty de boucherie a alaunty vantre. Právě poslední jmenovaní jsou nejčastěji uváděni jako blízcí předchůdci bordeauxských dog. Jednalo se o psy lovecké určené pro smečkové štvaní nebezpečné zvěře, tedy psy silné ale mrštné, spíše atletické stavby těla. Byli zřejmě přechodem mezi lehkým alauntím typem „gentil“, blízkým chrtům, a těžkým „de boucherie“.


V 2. pol. 18. stol. píše významný přírodovědec Louis Buffon o psech zvaných „dogue“ (doga), „dogue de forte race“ (velká doga) a „doguin“ (malá doga). Na ně (a další molossoidní formy) navázaly tzv. toulusské a pařížské dogy, vedle nichž existoval i typ bordeauxský. Již 14. stol. znalo psa Doguin d´Aqitaine - akvitánskou dogu. Na výstavě v pařížském parku Jardin d'Acclimatation v roce 1863 však již bylo plemeno představeno pod současným názvem. (Zmíněná výstava byla vůbec první výstavou psů na území Francie.)


Bordeauxská doga začínala jako zápasnický pes. Bojovala s býky, medvědy a jinými zvířaty (existují dokonce zprávy o souboji francouzského mastifa s jaguárem). Pro různé účely využívala plemeno i armáda – mimo jiné například k pronásledování dezertérů v Alžíru nebo stíhání uprchlých vojenských vězňů.


Hlavním posláním bordeauxských dog v novověku však bylo hlídání a obrana. Proto také jejich populace značně utrpěla za Francouzské revoluce. Jako symbol starých pořádků byli čtyřnozí strážci aristokratických sídel a velkostatků likvidováni ve velkém. Plemeno se pro pozdější regeneraci naštěstí uchovalo. Zachránila jej (stejně jako řadu jiných velkých evropských molossů) těžká práce mimo bohaté kruhy. Bordeauxská doga se z někdejšího strážce velkolepých zámků a rozlehlých panských pozemků stala řeznickým psem, zakusila i práci tažného zvířete.


Při obnově bordeauxské dogy byla údajně použita další plemena. Hovoří se například o anglických buldocích. Dnešní zástupci plemene jsou kvůli britským psům prý menší než v historii. Přesto se však jedná o impozantní zvířata. Psi – samci i dnes váží přes 50 kg, feny by neměly být lehčí než 45 kg. Kohoutková výška bordeauxské dogy se pohybuje mezi 58 a 68 cm.


Nová bordeauxská doga dále sama přispěla k zušlechťování jiných plemen. Václav Fuchs ve své knize Všecky druhy psů slovem i obrazem (1903) podává zprávu o jejím podílu na zkvalitňování degenerujících anglických mastifů. O bordeauxské doze mimochodem mluví jako o doze nejčistší krve.


Těžkou ránu zasadily velkým dogovitým plemenům obě světové války. Po roce 1945 patřila i bordeauxská doga mezi rasy ohrožené vymřením. Renesancí moderní verze plemene se ve světě stala 60. léta 20. stol., v ČR bylo módní v 90. letech. Ke značnému zpopularizování rasy přispěl americký film Turner a Hootch s Tomem Hanksem v hlavní roli (1989).


Ale dosti slov, tato rubrika má být spíše o obrázcích.


Fotogalerii s historickými vyobrazeními bordodogy otevřene po kliknutí na tento odkaz.

 

Související články: alaunt, francouzský buldok

 

text © Milan Junek


 


















































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se