« Úvod | Sardinský mastin - his... »

Německý boxer - historie v obrazech

(DEUTCHE BOXER, GERMAN BOXER, BOXER, GERMAN MASTIFF)

 

obrázek k článku fotogalerie k článku - klikněte


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

V „obrázkové historii“ plemen můžeme jen těžko vynechat jednoho ze stabilně nejpopulárnějších a nejčastěji odchovávaných molossů druhé generace – německého boxera.

Dávnými předky tohoto a všech ostatních dogovitých psů byly tzv. tibetské dogy. Ty se díky kočování, obchodní a válečné činnosti člověka dostaly do celého světa. Přes dogy asyrské, indické, perské, řecké a římské spojujeme starověké tibetské dogy s tzv. brabantery. Brabanteři byli druhem bullenbeisserů (býkohryzů), pojmenovaných podle Brabantska, ze kterého pocházely nejkvalitnější odchovy. Brabantští býkohryzové byli užíváni k lovu divokých prasat a jelenů v době, kdy již na lovištích duněly palné zbraně a nebezpečná zvířata (např. zubr a pratur) byla v evropských lesích vyhubena. Středně velkým psům uvolnily své místo po boku lovčích velké dogy, které ve větší míře nastupovaly dráhu psů hlídacích, obranných a společenských. Rozmanitost smeček štváčských psů nám popisuje například J. E. Ridinger (1698-1767): "Velkou část loveckých smeček od dávných časů tvořili v Německu hrubosrstí, velcí psi s kartáčovitými ocasy a vlčími hlavami, zvaní Rüden; dogy a býkohryzové instinktivně vědí jak zaútočit zezadu na kořist, aniž by jí způsobili vážnější zranění, dokud nepřijdou lovci." Na Ridingerových rytinách s vyobrazeními lovu nebezpečné zvěře jsou vidět i chtovití štváči či masivní psi vzniklí křížením molossů s chrty. Právě tomuto autorovi vděčíme za popisy bullenbeisserů, ale i jejich četná vyobrazení.

V 19. stol., v době vzniku prvních plemen moderního typu, chovali myslivci na německém prostoru zvláště býkohryzy gdaňské a brabantské. První jmenovaní byli zpravidla větší a méně ovladatelní. Pro tvorbu nového, široce upotřebitelného pracovního psa byla proto zvolena menší a tvárnější větev brabantská. Základem boxera je tedy původní pracovní lovecký pes s příměsí krve anglického buldoka.

Moderní historie plemene boxer začíná na konci devatenáctého století u žíhané feny Flory, kterou dovezl z Francie Georg Alt. Flora byla spojena s německým psem, jehož jméno nebylo zaznamenáno.

Jejich potomek Lechnerův Box nakryl svoji matku. Z nich vzešly feny Altova Flora II. a Altova Schecken.

Potomkem druhé jmenované s bílým anglickým buldokem Tomem Dr. Toneissena byl v roce 1895 Mühlbauerův Flocki. Na první výstavě, které se boxeři zúčastnili (1895), zvítězil v konkurenci tří dalších zástupců rasy. V plemenné knize německého boxera je Flocki zapsán pod číslem 1.

Flora II byla připuštěna ke svému otci Boxovi. Jejich syn Maierův Lord zplodil s fenou neznámého původu Maierovou Florou psa Piccolo v. Angertor. Ten se stal otcem pramáti všech boxerů, skvrnité Meta v. d. Passage. Význam Mety shrnul John Wagner ve své knize The Boxer (1939) takto: „Meta hraje nejdůležitější roli z pěti původních předků. Všechny stopy vedou od velkých plemeníků zpět k této feně.“ Meta dávala štěňata nádherného typu a výjimečné kvality. Byla velmi nízká, mohutně stavěná, s vyvinutými pysky, ale nedostatečnou bradou. Jednalo se o velmi plodnou fenu se značnou genetickou průraznost. Matkou Mety byla Blanka v. Angentor, fena z opětovného spojení Schecken a buldoka Toma (1898).

Štěňata, která Meta dala světu s Flockem St. Salvator a žíhaným Wotanem, spolu se štěňaty Wotana a feny Mirzl, definovala plemeno boxer. Flock představoval jakýsi výhled do budoucna plemene, byl na něm založen první standard boxera. Měl krásnou stavbu těla, vytýkány mu byla jen příliš zploštělá hlava a světlé zbarvení. Zvítězil na první výstavě boxerů v r. 1896. Žíhaný pes Wotan byl těžký, jeho linie nebyly z nejušlechtilejších, měl však krásnou hlavu s dobrou bradou. Flock, Wotan, Meta a Mirzl jsou čtyři základní pilíře šlechtění německého boxera.

Z unikátního spojení Meta+Flock pocházel Hugo v. Pfalszau, pradědeček Rolfa v. Vogelsberg, který stál u zrodu slavné linie chovatelské stanice Von Dom manželů Stockmannových. Rolf byl ve své době na výstavách neporazitelný. Jeho výborná povaha a pracovní výkon našly uplatnění na bojištích první světové války. Rolf měl ideálně tvarovanou hlavu, jeho skvělé exteriérové vlastnosti rušil krátký a zvednutý hřbet. Byl znám výbornou kondicí, úspěšně se účastnil výstav ještě v jedenácti letech věku.

Za zmínku stojí jistě Gigerl, který potlačoval bílé skvrny ve prospěch žíhaného zbarvení. Zlatou barvu učinil módní Rigo v. Angertor, vítěz řady výstav. (Popularitu žíhaným psům vrátil opět až Rolf v. Vogelsberg.)

Legendární stanice Von Dom vyprudokovala řadu vynikajících boxerů. Mezi nimi byli například: Dampf von Dom (syn Rolfa v. Vogelsberg), Ivein von Dom, Sigurd von Dom (syn předchozího), Zorn von Dom (vzešel ze spojení Sigurda s Dudel v. Pharrhaus), Utz von Dom a nejslavnější Lustig von Dom (Zornův syn). Mnoha tituly ověnčený šamion Lustig je dodnes mnohými považován za nejvýznamnějšího boxera v historii plemene.

Lustig byl Stockmannovými prodán do USA (stanici Tulgey Wood) a stal se předkem mimořádného amerického jedince Bang Away of Sirah Crest. Tento pes získal rekordních 121 titulů Best in Show a je výstavně nejúspěšnějším boxerem historie.

text © Milan Junek

 










































super článek

přidat komentář

Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se