« Úvod | Sardinský mastin - his... »

Dalbohund - švédský pastevecký pes

(FAHUND, VEGEHUND, BUSKAPHUND, VELLHUNF, FEHUND, DALBO DOGGE, DAHLBO HOUND, SWEDISH DALBO DOG, SWEDISH MASTIFF, NORSEDOGGE, NORSK DOGGE, NORWEGIAN DOGGE, SCANDINAVIAN DOGGE, VIKING DOGGE, VIKING MASTIFF)

 

obrázek k článku


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

Tato vzácná fotografie je pravděpodobně posledním snímkem švédského pasteveckého psa. Vyobrazené zvíře podle všeho plnilo funkci domácího společníka a práce předků mu již byla vzdálena. Dalbohund byl totiž psem pracovním –  po staletí sloužil na severu Evropy k ostraze stád před medvědy, vlky a rosomáky. Plemeno opustilo svět zřejmě na počátku 20. století, neboť pečlivý průzkum vedený zoologem Gustavem Kolthoffem v roce 1913 již neodhalil jediný živý exemplář. Negativního výsledku se dočkal i o rok pozdější pokus C. O. Wiboma rozeslat žádosti o pomoc při pátrání po tradiční doze všem farnostem v kraji. Redaktor nejstaršího švédského kynologického časopisu P. Erlandsson spekuluje o vymizení dalbohunda již kolem roku 1870. Stavy velkých psů v oblasti značně poklesly již roku 1854 (dalslandská epidemie vztekliny) a v letech 1867 a 68 (nedostatek potravin). To obojí v kombinaci s úspěšným vytlačováním šelem v polovině 19. století a postupným upouštění od volného ustájení skotu, snížilo ve Skandinavii význam pasteveckých psů na nulu.Dalbohund jednoduše splnil svoji historickou úlohu. Ostatně nebyl sám. Stejný osud měla například i jeho obdoba z druhé strany Baltu – pomořanský pastevecký pes.


 


Snímek v úvodu článku byl podle textu v dolním rohu pořízen fotografem K. F. Karlssonem dne 22.6.1907. Zobrazený jedinec byl zřejmě fena, soudě podle jména Bella. Kolem roku 1910 vznikla fotografie dámy s velkým dlouhosrstým molossem, o jehož plemenné příslušnosti se lze dohadovat. Samotný článek u obrázku nese titulek „Dalbohund“ s otazníkem. (Ale známe opět jméno, patrně opět feny - Nelly.)


 


Dalbohund znamená v překladu „pes Dalbů“, Dalbo pak „člověk z údolí“ (konkrétně z údolí při západním pobřeží zálivu Dalbosjön). Plemeno bylo nejhojnější v  oblastech Dalsland, Böhuslan a Västergötland. Méně často užívaná pojmenování jako Norsk Dogge, Norwegian nebo Scandinavian Mastiff poukazují na výskyt psů téže formy i v dalších severských zemích.


 


Podle svědků i fotografií byl dalbo impozantním zvířetem. Popis jednoho staršího cestovatele zněl: „právý to lev“ – jistě pro mohutné osrstění, které mělo být podle  dostupných informací hrubé, husté, s bohatou podsadou.


 


Otázkou je zbarvení, které je uváděno jako černé s pálením a bílými znaky na hrudi a tlapách. Dalbo dělající společnost dámě na zmíněném snímku, má ale například nejtmavší čenichovou partii. Vzhledem k tomu, že je fotografie samozřejmě černobílá, můžeme se jen dohadovat, zda byl pes vlkošedý, plavý či jiný – rozhodně však ne black and tan. Barevná je ale již dostupná fotografie kůže údajného dalbohunda uložená ve sbírkách muzea v Ödeborgu. Patřila velkému psu jednolitě mahagonového zbarvení srsti. Očití svědkové tvrdí, že se nedá vyloučit, že je kůže dodatečně barvená a podle světle béžových okrajů původně snad i bílá. Nepodložené zdroje uvádějí pestrou barevnou škálu dálského psa od vlkošedé s černým nádechem přes žlutošedou až ke hnědé.


 


Pokud jde o ostatní popis plemenných znaků, byl dalbo moloss se širokou hlavou s výraznou čelní rýhou, pevnými pysky a silným chrupem, tmavýma očima a silným krkem. Hřbet měl silný a poměrně dlouhý, končetiny silné, s paspárky, ocas poměrně dlouhý a nesený v lehkém oblouku. Informace o kohoutkové výšce se liší od 65, přes 75 až nad 80 cm. Švédský pastevecký pes byl však vždy silný, robustní, odolný a vytrvalý, ostatně jako všechna plemena plnící funkci ochránců stád.


 


Výkonnost při jejich střežení je i předmětem nejstarší zmínky o dalbovi, která pochází z roku 1632. Pastevečtí psi však působili ve Švédsku mnohem dříve. Dochované těžké kovové obojky úctyhodných obvodů, opatřené ostrými hroty mají pocházet již z 9. století. Podle nejsmělejších odhadů ale sahá historie dalbohunda mnohem hlouběji – až do doby železné. Do Skandinávie měli velké dogy dopravit Vikingové z Britských ostrovů. Tato teorie by plemeno spojovala s předky současných mastifů, irských vlkodavů, deerhoundů  a snad i někdejšími canis pugnax starých Římanů. (Alternativní název plemene zní ostatně i Viking Dogge či Viking Mastiff.)


 


Hlavní proud předků evropských pasteveckých psů má východní původ. Přes centra domestikace a později chovu hospodářských zvířat a horské oblasti (s největším výskytem šelem) můžeme západní pastýřské dogy vztáhnout až k tibetským mastifům. Ti jsou považováni za  prapůvodní molossy, prapředky všech jejich dnešních forem. Jestli kupříkladu na Kavkaze vznikli pastevečtí psi zdomácněním místních vlků, jak bývá uváděno, stejně byli rozředěni ve většinovém přílivu krve kdysi tibetské. Do Británie dovezli dogy zřejmě Féničané, tedy rovněž dogy východní. (Féničany si podrobily kultury asijskými mastify prokazatelně disponující - Asyřané, Peršané či Řekové.)


 


Na rozdíl od řady jiných plemen v původní formě zaniklých, není v případě největšího švédského psa zájem o jeho rekonstrukci. Ostrý tvrdý a veskrze venkovský pastevecký pes historicky ztratil v oblasti své „zaměstnání“ a tvorba jakési jeho společenské parafráze by byla jen „hodně málo kalorickou kaší“. V tomto případě je respektování historického vývoje jistě na místě. Řada podobných programů je poněkud jinou kapitolou. Dánský broholmer byl i v historii společenským psem, belgický matin plnil vedle zaniklé práce tažného zvířete na jedničku i strážní službu. Pastevecký pes může být dnes šťastný, opravdu šťastný, už jen v Asii. V rovině teoretické se znovuvzkříšením plemene zabývá pouze malá skupina lidí kolem nadšence Kurta Aronssona.

 

 

text © Milan Junek



 






































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se