« Úvod | Molossové indické obla... »

Alaunt

(ALANSKÝ PES, SARMATSKÝ MASTIF (?), ALAN DOG, ALAN DOGGE, ARNAUT DOGGE)


obrázek k článku video "Od alaunta ke španělskému alanovi" (zdroj: www.youtube.com)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

Legendární alaunt je jedním z nejdůležitějších dogovitých psů v historii, hledícím na nás, nadneseně řečeno, z očí většiny současných molossů. Na jeho původ existuje řada názorů a i další informace o něm jsou často velmi různorodé. Jejich většina je dílem západních autorů a vychazí z mýtů a předpokladů tradovaných po celá staletí.


Alaunty se ve většině případů rozumí silní a vytrvalí psi užívaní při lovu divokých prasat, medvědů, zubrů a jiných nebezpečných zvířat. Rané popisy těchto „štváčů“ pocházejí z doby středověku a svým způsobem opravňují chovatele řady dnešních plemen odkazovat své psy k nim. Jak vzhledem, účelem využití, tak jménem má ke středověkým alauntům nejblíže lovecký mastif španělský alano. Je to velmi silný vytrvalý atletický hladkosrstý pes, dodnes užívaný k lovu černé zvěře a pohánění dobytka. Že podobná zvířata stála u zrodu předků německých a dánských dog či starých bullenbeisserů jistě není pochyb. Podle všeho se ale zdá, že původní alaunt se od tohoto typu psů velmi výrazně lišil.


Alaunt byl šlechtěn a chován sarmatským kmenem Alanů, kmenem pastevců a kočovníků spojovaných zejména s oblastí Kavkazu a Střední Asie. Alani jsou vzpomínáni jako vynikající bojovníci a chovatelé koní a psů. Původní alanský pes se tedy s největší pravděpodobností více než španělským alanům a německým dogám podobal pasteveckým formám, nejvíce snad dnešním středoasijským pasteveckým psům.


Není vyloučeno, že se v oblasti tito psi za dlouhá staletí příliš nezměnili a že je starý alaunt do značné míry zakonzervován v lokálních a národních plemenech zvaných v Arménii gampr, gampyr nebo aralez, v Kazachstánu tobet, v Turkmenistánu alabaj, medzhek ity nebo chokcha, v Afghánistánu sage kochee djence sheri, sage kooche djence palangi a sage kooche rama, v Tádžikistánu dakhmarda nebo tchoraschma, v Uzbekistánu torkuz a sarkangik a v Íránu sage mazandarani či hers kosh.


Alanští psi souviseli i s krátkosrstými válečnými a loveckými dogami starověké Persie a Indie, hovoří se o směrování na asyrského mastifa a přes něho samozřejmě k do-khyi, předpokládanému prapředkovi dog z tibetské vysočiny. Alani pravděpodobně chovali psy pro různé druhy využití. Jejich velké a masivní strážní dogy se zřejmě nelišily od typických východních psů horského typu, odrůdy určené k lovu ale mohly být i štíhlejší a mohly mít i kratší srst.


Okolo roku 370 byli Alani napadeni Huny a rozděleni na dvě skupiny – Alany západní a východní. Východní větev, podrobená nájezdníky, se stala předky Osetů, Karačajevců, Balkarijců a dalších národů žijících na jihu Ruska. Západní Alani se připojili ke germánským kmenům (Vandalům, Gótům, Svévům), díky jejichž výbojům ovlivnili alaunti širokou škálu plemen Evropy. Alanští psi se tak dostali již na počátku 5. století přes Galii až do Hispánie, kde je za jejich přímého potomka považován právě zmíněný alano español.


Je zřejmě zbytečné upozorňovat na působení barbarů v Itálii a spojovat tak alaunty se psy jako neapolský mastin, cane corso, bucciriscu calabrese, branchiero a vucciriscu siciliano či dogo sardo. Vždyť samotné dvoutýdenní divoké řádění v ulicích Říma roku 455 zajistilo jménu Vandal „nesmrtelnost“. Krev alanských dog se vmísila i do rodokmenů mnoha balkánských plemen (hellenikos poimenikos, šarplaninský pastevecký pes, illyrský pastevecký horský pes, qen ghedje, metchkar, sylvan a dalších).


Označení alaunt se po celý středověk zachovalo, a to jako synonymum výkonného dogovitého pracovního psa. Středověkého alaunta nelze chápat jako konkrétní plemeno. Účelovým křížením s různými psy, včetně chrtů, se stal především oceňovaným lovcem nebezpečné zvěře, vyskytujícím se v různých typech, diktovaných potřebami a charakterem regionů, ve kterých ta či ona varieta působila. Ve Francii byli kupříkladu alaunti rozděleni do tří hlavních kategorií na základě fyzického vzhledu a účelu, ke kterému byli využívání. Popisuje je Gaston Phoebus ve své Knize o lovu z roku 1387. Nejlehčí byl alaunt gentil (alaunt způsobný, vznešený), používaný při lovu spolu s masivnějším alauntem veautre (alaunt chvatový).


Alaunt gentil měl tělesnou konstituci a vzezření chrta, avšak jeho hlava byla krátká a velká, jeho oči malé a slechy vztyčené, obvykle krácené, píše Phoebus. Zřejmě tento typ zastupoval skupinu starých štváčů dnes představované plemenem španělský alano. Alaunt veautre bývá uvažován jako nejbližší předek bordeauxské dogy. V úvahu však připadá i nejtěžší alaunt de boucherie (alaunt prolévající krev či jateční), pes typu mastifa, důležitý článek vývoje francouzských zápasnických psů.


Obdobná situace byla i v Anglii, Itálii a Španělsku, kde stáli různorodí alaunti u kolébky místních dog a býkohryzů, kteří následně ovlivnili téměř každé evropské dogovité plemeno, ať už hovoříme o starých bullenbeisserech, potažmo boxerech, německých a dánských dogách, anglických buldocích - a v další generaci teriérech typu bull.


Zaniklý legendární alaunt nežije jen v široké škále současných plemen. Stal se inspirací šlechtitelům plemen nových, jakými jsou plummer alaunt, great lakes bulldog, antebellum bulldog, americký alaunt, abraxas bulldog, stejně jako chovatelům dnes zavedených plemen jako je argentinská doga. I když je původ alaunta silně spjat s kavkazskou oblastí a vychází z prastarých pracovních horských psů východu, je většinou připomínán jako legendární „býkohryz“ a bude navždy považován za jednoho z praotců molosských plemen.


Související článek: Španělský alano, Bordeauxská doga - historie v obrazech

 

text © Milan Junek

 


 




















































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se