« Úvod | Alaunt »

Brazilská doga

(BRAZILSKÝ BULL BOXER, DOGUE BRASILEIRO, BRAZILIAN BULLBOXER, BRAZILIAN BULL-BOXER, BRAZILIAN BULL BOXER, BRAZILIAN DOGGE, BRAZILIAN BULLDOG)


brazilská doga video k článku     (zdroj: www.youtube.com)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

“Nechoď těsně vedle domů, ale drž se radši u obrubníku. Měj dvě peněženky nebo peníze na dvou místech. Po městě nos radši igelitku než batoh, jako to dělají místní...”  To jsou jen některé z rad, které mi byly předány kamarádkou, která pobývala nějaký čas v Riu de Janeiru. Taková je současná Brazílie – sužovaná vysokou pouliční kriminalitou, rejdy narkomafií a všudypřítomou korupcí. Speciální prostředí si žádá speciální obranné psy - alespoň tak to vidí Pedro Ribeiro Dantas, duchovní otec brazilské dogy.


Historie plemene začíná na konci sedmdesátých letech dvacátého století. Tehdy brazilský chovatel bulteriérů Dantas pojal myšlenku spojit některé ze svých psů s německými boxery. (Po několika nezdařených pokusech s jihoamerickými molossy.) Z tohoto spojení vzešla fena jménem Tigresa, která Dantase okouzlila natolik, že nezůstalo jen u pouhého experimentu. Tigresa byla velmi oddaná, spolehlivá, poslušná a navíc hlídala daleko lépe než bulteriéři. Ty navíc předčila jak po stránce sily, tak výdrže. (Mimochodem v některých zdrojích je Tigresa uváděna jako pes, ale už z fotografie je zřejmé, že se jednalo o fenu. Ostatně samotné slovo tigresa znamená v portugalštině tygřice.)


Nové plemeno bylo nejprve pojmenováno bull boxer, nakonec se ale prosadilo „vlastenecké“ dogue brasileiro. Chovatelské sdružení si ale zachovalo název Bull Boxer klub, což někdy klame, neboť toto jméno označuje též britské experimentální společenské plemeno (vznikající z boxerů a stafordšírských bulteriérů - článek zde). Brazilská doga byla uznána v roce 1999 CBKC, v nomenklatuře FCI nefiguruje a zřejmě ani figurovat nebude. Sám prezident klubu prohlásil, že neplánuje zaobírat se snahou o oficiální uznání brazilské dogy, neboť filozofie jejího chovu není s činností FCI v souladu. Chov si klade za cíl stále zlepšovat strážní a obranné schopnosti plemene a vytvořit funkční tělesnou stavbu s důrazem na výkon. Brazilská doga má být moloss snadno definovatelného typu, nemá mít však nic společného s výstavním šílenstvím současné kynologie. V brazilské doze má majitel získat především silného, zdravého a loajálního ochránce sebe a svého majetku.


Standard byl sestaven podle psa Erlica de Tasgard, který svého času představoval exemplář ideální tělesné konstituce. (Z dalších vynikajících jedinců jmenujme alespoň Dina de Tasgard.) Psi představující správný typ váží 29 až 43 kg (ideálně 39 kg) při kohoutkové výšce 54 – 60 cm (nejlépe 58 cm). Pro feny se hmotnost udává mezi 23 a 39 kg (ideálně 33 kg) a výška v rozmezí 50 – 58 cm (nejlépe 56 cm). Barva srsti může být v podstatě jakákoliv, se zbarvením se operuje i při konkrétním využití psa. Tmaví jedinci bývají vybíráni pro ostrahu pozemků, což je za tmy činí hůře rozpoznatelnými. Pro ochranu osob na ulicích či hlídání automobilů jsou naopak preferovány již z dálky dobře patrné světlé exempláře.


Co si brazilská doga odnáší z výchozích plemen? Z boxera a bulteriéra se v ní snoubí vše, pro co jsou tato plemena obdivována. Po boxerovi zdědila část dobré cvičitelnosti, snahu zavděčit se svému pánovi, vynikající vztah k dětem a celé rodině. Stejně jako boxer dokáže v případě potřeby velmi rychle „otočit“ a zasáhnout proti útočníkovi či narušiteli teritoria. To navíc se silou, tvrdostí, neústupností a příslovečnou odvahou bulteriéra. „Bílý kavalír“ také předal novému plemeni odolnost vůči bolesti, sebevědomí, houževnatost, rozvahu a vyrovnanou povahu. (Bulteriérské vlastnosti podpořilo i dílčí zapojení několika amerických stafordšírských teriérů do počátků chovu.)


Brazilská doga je radostný pes, který koná strážní službu s velkým nasazením, pozorností a odvahou. Chovatelé dbají na to, aby z chovu vyřadili všechna zvířata bázlivá, nevyzpytatelná, nervní, afektovaná či přespříliš dominantní. Povinným je absolvování testu povahy u všech chovných jedinců. Chování psa při jednotlivých úkolech temperament testu je bodově hodnoceno. Výsledky normované zkoušky jsou poté důležitým vodítkem pro vhodnou volbu chovných párů. Cílem je, aby brazilská doga hlídala bez zbytečných projevů agresivity, útočila pouze v případě nutnosti, to ale velmi tvrdě a nekompromisně. Jinak musí vykazovat vysokou míru ovladatelnosti, musí být přístupná výcviku a schopná rychle se učit. Ačkoli nebyla vyšlechtěna pro venkovské prostředí, existují i zprávy o jejím občasném použití na farmách, kde bez problémů působí s hospodářskými zvířaty. Existují i jedinci vycvičení pro lov divokých prasat, zprávy máme i o brazilské doze vykonávající práci u stád ovcí.


Bull boxer klub se podrobně zabývá zdravotní stránkou odchovů. Jako rané plemeno nemá brazilská doga žádné vážnější genetické zatížení. Nemoci boxerů jako nádory, epilepsie, srdeční vady, spondylóza stejně jako predispozice bulteriérů k hluchotě či problémům s ledvinami ji prozatím nesužují. Brazilské dogy starší 10 let nejsou výjimkou, existuje i řada jedinců starších 13 let věku. Klub má v plánu vytvořit databázi příčin úmrtí brazilské dogy, která má usnadnit organizaci chovu z hlediska zdraví.


Brazilská doga je velmi aktivní pes. K plnému rozvoji svých tělesných a mentálních schopností potřebuje celoživotně zaměstnávat. I když obyčejně nevykazuje takovou ostrost vůči jiným psům jako teriéři typu bull, jedná se o velmi dominantní plemeno, které se v konkurenci s ostatními členy svého druhu dokáže velmi dobře prosadit. Potřebuje socializaci od raného mládí, dobrou výchovu a zodpovědný přístup majitele, který jí bude ochoten věnovat hodně času. Zde je na místě citace duchovního otce rasy: „Rád bych v budoucnu viděl chov jako dobře plánovaný, vedený důsledně zodpovědnými lidmi. Nechci, aby se s plemenem stalo to, co s pitbuly, dobrmany, rotvajlery a některými dalšími plemeny, která jak v nevhodných rukou, tak vinou financí chtivých množitelů, prodávajících štěňata každému, způsobila řadu nehod.“


Související články: campeiro buldok, serrano buldokcabecudo boiadeiro

text © Milan Junek

 


 


































































Dobrý den, Kamilo. Nevím o tom, že by v ČR byla nějaká chovatelská stanice. Nicméně před dvěma lety vyšel tento inzerát. Těžko říct.....http://zvirata.hyperinzerce.cz/stenata/inzerat/4102752-stenata-brazilske-dogy-nabidka-praha/

Dobrý den. Nevíte, jestli se u nás dá sehnat brazilská doga? Nemyslím filu.

přidat komentář

Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se