« Úvod | Brazilská doga »

Anglický mastweiler

(MASTWEILER, ENGLISH MASTWEILER, ROTTSTIFF)


anglický mastweiler video k článku     (zdroj: www.youtube.com)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

 

 

Za vznikem experimantálního plemene mastweiler stojí skupina nadšených pejskařů z okolí anglického města Birminghamu. Ti nebyli spokojeni s žádným ze zavedených plemen, která jsou určena k obraně rodin a ochraně majetku, tedy psů v anglofonních zemích nazývaných souhrnně výrazem „bandog“. Chovatelský záměr Birminghamských byl opravdu smělý – vytvoření univerzálního bandoga, který bude schopen působit nejen v civilní sféře, ale i u ozbrojených složek.




Podle jejich představy musí pes určený pro ochranu osob vykazovat značnou fyzickou a psychickou sílu a výraznou obrannou reakci na straně jedné a příchylnost, spolehlivost a věrnost ke své „smečce“ na straně druhé. Pracovní výkonnost a tvrdost v jejich očích zastupovalo jediné plemeno – rotvajler. Problém byl ovšem shledáván v tom, že německá legenda je psem skutečně výsostně výkonnostním a svět jistě nosí řadu plemen, která jej na poli společenských charakteristik výrazně převyšují. Za značný nedostatek považovali budoucí chovatelé mastweilera zejména přílišnou ambicióznost německé legendy, tedy tendenci šplhat po hierarchickém žebříčku rodiny. Nové plemeno mělo být navíc větší a silnější, a tak byla zahájena pokusná křížení rotvajlerů s velkými molossy.




Rotvajleři z pracovních linií, dovezení ze země původu, byli spojováni s nejlepšími bulmastify, neapolskými mastiny a zejména (a nakonec převážně) anglickými mastify, kteří byli ve Spojeném království k mání. Chovatelský výběr byl hned od počátku zaměřen na zdraví, vytrvalost, inteligenci a celkovou práceschopnost. Exteriérová stránka byla zpočátku okrajovým záležitostí, jakmile však došlo k dosažení požadovaného temperamentu, cílem se stalo sjednocování typu, velikosti, zbarvení a ostatních fyzických znaků. Plemeno je nadále značně neustálené, zejména v některých liniích. I když u většiny současných jedinců převládá krev rotvajlera a anglického mastifa, raní matsweileři byli v počátcích kříženi s německými a kanárskými dogami či irskými staffordšírskými bulteriéry. Jejich vliv je v některých větvích plemene dodnes dobře patrný.




Název mastweiler samozřejmě vznikl ze spojení názvů mastiff a rottweiler. Příznivci nového psa se velmi důrazně staví proti tomu, aby jménem jejich rasy byli označováni pouzí kříženci mastifů s rotvíky, kteří si lidé produkují sami a kteří tedy nejsou registrováni. Sami takové „oříšky“ označují za „rottstiffy“. (Rottstiff byl původní název mastweilera, od kterého bylo upuštěno.)

 



Ideální mastweiler, odpovídající představám šlechtitelů, je pes stabilního temperamentu, poměrně rozvážný a při vhodném vedení dobře cvičitelný. Vytváří si pevné pouto ke svému majiteli a je velmi citlivý a ochranitelský k dětem. Ve vztahu k cizím osobám je upřednostňována odměřenost. V případě ohrožení je tento moloss nebezpečným protivníkem, který se dokáže vypořádat s jakoukoliv hrozbou. Jako pes značné síly a odvahy se nesmí nikdy dostat mimo kontrolu svého pána. Hodí se pro zkušené kynology, kteří si poradí s jeho výrazným fyzickým i psychickým fondem, budou se věnovat jeho rané socializaci a celoživotně jej zaměstnávat. Po stránce sportovního výkonu je značně limitován (oproti rotvajlerovi), krev velkých dog učinila své. Jeho výcvik musí být veden trpělivě, citlivě a důsledně, výchova jako taková musí být precizní.




Vzácný mastweiler je středně velký až velký pes, mohutně stavěný s širokým hrudníkem. Kostra je silná a osvalení mohutné. Průměrná výška se uvádí 27 palců (cca 69 cm), je však velmi variabilní. Někteří jedinci jsou poměrně vysocí a relativně štíhlí, jiné „bull typy“ mají podsaditější konstituci.




Srst je krátká a hustá, přednost se dává tmavému zbarvení. Vedle žíhaní se vyskytuje i barva pšeničná, červená v různých odstínech, černá s pálením, setkat se lez i s bílými
znaky. Uši ani ocas se nekupírují. S kupírovanými jedinci se lze setkat, nejsou však tak cenění jako psi v přírodní podobě.


 


text © Milan Junek

 

 









































































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se