« Úvod | Španělský alano »

Perro de ganado majorero - "zelená doga" z Kanárů

(PERRO MAJORERO, MAJORERO, BARDINO MAJORERO, VERDINO, MAJORERO CANARIO, MAJORERO CATTLEDOG, MAJORERO WATCHDOG)

 

perro majorero video k článku     (zdroj: www.youtube.com)


UPOZORNĚNÍ: Příspěvky na těchto stránkách se zabývají historií psů a plemeny zemí jiné legislativy či kultury. Proto se v rámci objektivity nelze vyhnout zmínkách o estetických chirurgických zákrocích a zápasech zvířat. Zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, jsou kupírování ušních boltců a štvaní zvířat proti sobě (zápasy psů, norování apod.) v ČR zakázány.

 

Jelikož tento blog navštěvují zejména milovníci psů, je jistě zbytečné uvádět, že Kanárské ostrovy nemají nic společného s kanáry. Název není samozřejmě odvozen od ničeho jiného než latinského canis; podle legend totiž střeží klid souostroví od dávných věků obrovští psi.

 

Jaká je skutečná historie kanárských plemen, je otázkou. Současné ostrovy nesou z jejich velkých zástupců zejména světem se dobře šířící kanárskou dogu – presu (v originále perro de presa canario) a dále psa, který s ní má stejné předky (nebo jejím předkem je)  – perro de ganado majorero (nebo krátce majorero). Toto plemeno z ostrova Fuerteventura není uznáno FCI, ale v duchu jeho nomenklatury jej Real Sociedad Canina España řadí do skupiny 1 – mezi psy ovčácké a honácké. Majorerovi by však rozhodně slušelo i zařazení mezi molossy. (K ovčákům a honákům je mimochodem zařazen i slovenský čuvač, který je dogou horského typu zcela nepochybně.)

 

Obě velká kanárská plemena vycházejí z prehispánského psa zvaného bardino, jehož historie může sahat až do fénické doby. Pokud neodkážeme čtyřnohé ochránce „Kanárů“ do říše bájí, dostaneme se zhruba 50 let před naší éru. Z této doby pochází první zmínka, která nás musí zajímat. Tehdy vyslal podle Řeka Plinia mauretánský král Juba na souostroví průzkumnou skupinu, která králi dovezla dar – dva obrovské psy. Jak tato zvířata přesně vypadala a zda byla molossoidní, nevíme. Byli psi tohoto typu v oblasti běžní a stáli u zrodu legendy o vzniku jména ostrovů? Těžko říci. Zprávy na dalších více jak 14 století chybí.

 

Roku 1402 zabrali jménem kastilského krále Jindřicha III. část Kanárských ostrovů mořeplavci Jean de Béthencourt a Gadifier de la Salle. Francouzi se na nové půdě se psy setkali a jejich populaci popsali. Podle jejich svědectví se jednalo o jedince podobné vlkům a jejich vzrůst by Plinius rozhodně neoznačil za obří. O potomcích příbuzných královskému daru z jeho díla „Naturalis Historia“ žádné svědectví.

 

První zmínky o přítomnosti pracovních psů na Kanárských ostrovech nalézáme ve vyhláškách z Tenerife a Fuerteventury. Například výnos z roku 1515 zakazoval jejich vlastnictví všem s výjimkou pastýřů. Pozdější nařízení dovolovalo držení psa řezníkům, ale ukládalo povinnost jeho úvazu na řetězu vždy, když neplnil práci u dobytka. Existují i zprávy o nasazování psů při potírání smeček jejich zdivočelých soukmenovců.

 

Z předchozích řádků je patrné, že přísná pravidla vlastnictví a držení se týkala psů velmi silných a nebezpečných. Jednalo se tedy o předky dnešních majorerů (nebo možná již přímo o ně) po jejichž pozdějším složitém křížení s dovezenými evropskými molossy vznikla kanárská doga. Zatímco ta začala budit obdiv na výstavách, osvědčovat se především jako strážní a rodinný pes a ve své vlasti jako pes policejní, neotesaný majorero zůstal bez povšimnutí dál tvrdě dřít na venkově.

 

Původní využití a původní pes? Velký otazník. Míra původnosti majoreros není jasná. Jak blízko mají ke starověké formě bardino, nelze určit. Na ostrovech se v průběhu věků vedle zmíněných Féničanů vystřídali Řekové, Římané, Arabové, Portugalci, Španělé, Normani, Angličani nebo Belgičani. Jejich španělští mastinové a alanové, bulmastifové, buldoci, bordeauxské dogy (a další) vybrousili dnešní kanárskou presu do její dokonalé podoby. Ubránit před jejich vlivem i původního bardina by nebylo zrovna
jednoduché. Pojmenování prehispánského psa se pro dnešního majorera směle používá, někdy se ale hovoří o dvou různých (ač velmi blízkých) rasách. I zastánci názoru o starobylé čistokrevnosti bardina uvádějí, že původní prastará forma je nesmírně vzácná, na pokraji zániku (nevymizela-li již zcela). Velkých psů ostatně na souostroví silně ubylo již po roce 1645. Škody, které páchali na hospodářských zvířatech, tehdy vedly generálního správce Sebastiana de Betancor k vydání nařízení, které problém řešilo jejich zabíjením.

 

Perro de ganado majorero je v každém případě velmi vzácné plemeno. Jeho úplnému vymizení má zabránit založená organizace Asociación de Canaria Protectora del Pero Majorero Toro (ACPM). Ta se snaží o odborné řízení plemenitby a propaguje plemeno, aby k němu obyvatelé Ostrovů opět nalezli cestu. Erudovaná péče o kanárského pasteveckého psa začala v roce 1979, kdy byl tento přírodní moloss  představen na monografické výstavě v obci Tuineje. Posuzováním kynologickými odborníky, rozhodčími a uznávanými chovateli psů na tuinejském náměstí Gran Tarajal započal proces oficiálního uznání majorera španělskou kynologickou organizací R.S.C.E. Ten byl dovršen 14.4.1994. V té době bylo plemeno po dramatickém rychlého poklesu jeho stavů v průběhu 20. století téměř minulostí.

 

Majorero canario je kompaktní středně velký pes téměř čtvercového rámce. Jeho záď je přestavěná (je výš než kohoutek). Krk je velmi mohutný a silný,  nepřiměřeně
k užší hlavě. Hrudník je hluboký a široký. Výška v kohoutku psů činí 57-63 cm při 30-45 kg hmotnosti. Feny mají od 25 do 35 kg a 55-61 cm. Toleruje se odchylka 2 cm na obě strany. Poslední obratle ocasu se na ostrově Fuerteventura odstraňují, kupírována by neměla být víc jak třetina celé jeho délky. Měřítkem řezu (zvaného „rabuja“) je úroveň hlezenního kloubu. Majorerův pohyb je mrštný a obratný, plemeno se dobře adaptovalo na často složitý kamenitý terén či členitost lávových polí své domoviny. K tomu přispívají i velmi otevřené tlapy. Perro de ganado je extrémně odolný, zejména proti nepříznivým povětrnostním vlivům. Dobře snáší i extrémní horka a nedostatek vody. Srst není
krátká ani dlouhá, hustá s delšími pesíky na spodní části ocasu a zadní straně stehen. Nežádoucí je vous i hříva kolem krku. Zbarvení je vždy žíhané. Specifikem plemene je výskyt nazelenalého odlesku srsti. Toto zbarvení stojí za dalším možným jménem plemene „verdino“ (ze španělského verde – zelený). Nežádoucí je celobílé, celočerné zbarvení bez žíhání a bíle znaky na bedrech a bocích.

 

Po stránce mentální se jedná o velmi tvrdé zvíře, formované těžkou prací u dobytka. Majorero je obecně velmi ostrý moloss, silně teritoriální a ochranitelský. K majiteli a jeho rodině je velmi loajální, vykazuje velkou oddanost. Je-li veden k disciplíně pánem s přirozenou autoritou, plní s velkým nasazením a okamžitě jeho povely. Vůči cizím osobám je velmi odměřený, zpravidla útočný. Nejedná se vysloveně o psa prudkého se zbytečně ohnivým temperamentem a překotnými reakcemi, pokud se ale majorero rozhodne jednat, nespokojí se s pouhým zastrašováním. Při obraně pána, jeho teritoria či svěřeného majetku si počíná velice odvážně a neúplatně, s nasazením veškeré své fyzické síly. Jako typický „venkovan“ se nehodí pro držení ve městském prostředí.

 

V návaznosti na původní práci majorerů jsou představitele plemene hodnoceni v disciplínách náročného testu u hospodářského zvířectva. Posuzuje se rychlost, se kterou pes oběhne stádo, výkonnost při jeho pohánění, schopnost okamžité reakce na povely pískotem nebo posuňky dobytkáře či schopnost udržet dobytek v houfu. Nežádoucí jsou psi napadající svěřená zvířata, vykazující malý důraz, nerozhodnost, brzkou únavu nebo nedostatečnou soustředěnost na zadaný úkol. Svůj primární účel má plemeno i ve svém názvu. Pojmenování perro de ganado majorero vzešlo ze španělského perro – pes a ganado – dobytek, stádo. (Majorero bývá vykládáno jako „místní pes“.)

 

text © Milan Junek

 

 


































Anketa

CHTĚL(A) BYCH VÍCE ČLÁNKŮ
O MÁLO ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  79/55.2%

O VYHYNULÝCH MOLOSSKÝCH PLEMENECH
 
  27/18.9%

O PLEMENECH VE STADIU ŠLECHTĚNÍ
 
  26/18.2%

PŘEDSTAVUJÍCÍCH OBRAZEM HISTORII ZNÁMÝCH MOLOSSKÝCH PLEMEN
 
  11/7.7%

celkem hlasovalo: 143
počítadlo.abz.cz
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se